Magonie (recenze)

Kniha Magonie má nádhernou obálku. Ta mě na první pohled zaujala a na knihu mě vlastně i nalákala. Kdo ví, jestli bych si ji s nějakou jinou obálkou přečetla, jelikož anotace zní minimálně dost zvláštně a recenze tento příběh dobré tedy rozhodně nemá. Ani si nevzpomínám, jak se mi kniha dostala do rukou, každopádně přečetla jsem si ji a ráda bych se k ní vyjádřila o něco blíže.


''Aza Ray se topí ve vzduchu.

Aza trpí už od narození tajemnou plicní chorobou, kvůli které se jí hůře dýchá, mluví a i žije. Když dívka zahlédne jednoho dne na nebi tajemný koráb, její rodina to přisoudí vedlejším účinkům léků. Jenže Aze to jako halucinace vůbec nepřipadalo. Slyšela, jak na ni někdo z lodi volá.''

Název: Magonie

Série: Magonie (1.)
Autor: Maria Dahvana Headley

Počet stran: 320

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2017

Hodnocení na Databázi knih: 72% (161 hlasování)

Moje hodnocení: 3/5*

Magonie má nadhernou obálku, ovšem to, co se skrývá pod ní, je už maličko horší. Styl vyprávění byl takový zvláštní, Aza je velice ironická a vypráví to s takovou lehkostí a nadhledem. Ještě jsem se asi nesetkala s (fantasy) knihou, která by byla vyprávěna takovým stylem, takže jsem to ocenila, na druhou stranu občas to bylo otravné až jednoduše divné a moc mi to k příběhu nesedělo. Příběh ovšem byl velice čtivý a krásně ubíhal.

Postavy mi nebyly zrovna sympatické, zvláště pak všichni Magoňané. Aza ani její nejlepší kamarád Jason mi k srdci nějak zvláště nepřilnuli. Jejich charaktery ale byly skutečně dobře vykreslené. Jenže to má jedno velké JENŽE. Aza Ray = Mary Sue. Krásný prototyp tohoto typu postavy. Pokud nevíte, co je to Mary Sue, přečtěte si Magonii, zjistíte to. Geniální dívka s očima s červeným nádechem, která není ani trochu jako ostatní pubertální dívky jejího věku. Nene, ona už od mala čte velice složité knihy, studuje vesmír, jejím největším koníčkem jsou olihně a hlavně, hlavně už od svých pěti let sestavue papírové modely vzdušných lodí. Nevím, jestli autorka někdy viděla pětileté dítě, ale to je často rádo, že si samo utře zadek. To ale není všechno. Protože samozřejmě tato hlavní hrdinka (která má naprosto stejně geniálního kamaráda) má velice smutný osud a ne příliš pozitivní vyhlídky do budoucnosti. No a pak zjistí, že je vyvolená, že jen ona jediná může zachránit celý svět a přežití všech bytostí závisí jen na ní. Ach jo. Klišé jak hrom. 

Příběh byl moc zpočátku čtivý a líbil se mi. Vše tak nějak hezky plynulo a pak najednou přišla Magonie. Nic tak originálního jsem ještě nečetla, i když ptáček v plicích byl na mě skutečně moc. Občas se to dá s tou originalitou dost slušně přepísknout. A s celým příběhem to šlo dost z kopce. Něco jako milostný trojúhelník byl celkem mimo a ten svět, ten neskutečně originální svět byl tak plytký, až jsem nechápala, proč ho autorka vůbec vymýšlela, když neměla v plánu jej čtenáři trochu více přiblížit. Vůbec se nedozvíme, jak to tam funguje, jaká je historie, jak vypadá hlavní město, jak se v Magonii žije. Je to plytké, nedomyšlené, nedovysvětlené, ploché. Tak obrovsky promarněný potenciál se tak často nevidí. 

Co se dělo v Magonii bylo také hodně zvláštní. Vůbec tam nebylo řečeno, že by se dělo něco špatného. A najednou přišel zvrat a já nechápala, co že se to vlastně děje a hlavně PROČ. Proč byla asi má nejčastější otázka během čtení. Konec byl poměrně uspěchaný, ale celý díl hezky uzavřel a já s ním byla spokojená.

No abych to shrnula: Asi jste si všimli, že na tuto knihu nejvíce sedí slovo zvláštní. Přesto to bylo fajn, až na ty mouchy, které jsem zde vyjmenovala to mělo své kouzlo a určitě mě to nalákalo na druhý díl. Pokud máte rádi originální fantasy a nemáte přemrštěná očekávání, do knihy se klidně pusťte.