Nocte - V noci jsem svobodný
Pohřební ústav, smrt matky, neoddělitelné pouto s dvojčetem - bratrem, který je blázen a ten nejdokonalejší kluk, jakého si jen dokážete představit. A taky tajemství. Toto je život Cally Priceové, osmnáctileté outsiderky.
Nevím, co jsem od knihy čekala. Sama autorka slibuje pořádný nářez v podobě temného příběhu, zvrácenosti a hlavně totálně šokujícího odhalení. Recenze, které jsem přečetla, to jen potvrzovaly. A přesně to byl důvod, proč jsem se bála od knihy cokoli očekávat.
Příběh a způsob vyprávění byl slabý průměr. Bylo mi slibováno překvapivé rozuzlení tajemství, proto jsem myslela, že budu celou dobu napjatě číst s nervy na dranc, jelikož tajemství nenávidím. Zpočátku se sem tam mihla věta "Každý má tajemství", která ale jak Callu tak i vás nechá naprosto chladnými. Od strany 250 začnete spolu s Callou zjišťovat, že to tajemství asi bude trochu větší a důležitější, než se zdálo. A na straně 300 už máte celé rozuzlení, které jsem navíc tušila téměř od začátku. (Od strany 35, kde autorka velmi nešikovně popsala jednu situaci, díky které jsem si vše domyslela).
Jeden z hlavních hrdinů Dare je přesně ten prototyp dokonalého hlavního hrdiny. Děsně sexy, svalnatý, potetovaný, má motorku, úžasné kreslí, hraje na klavír, uklízí po sobě a má britský přízvuk. Není té dokonalosti trochu moc? A navíc pokaždé, když nám Calla téměř do detailu popisovala jeho svaly (a kolikrát to udělala snad ani nedokážu spočítat), dělalo se mi hodně špatně.
Bylo jen opravdu málo stránek, kde Calla neměla problémy s polykáním (slin). Dokonce několikrát na jedné stránce měla potřebu nám sdělovat, že těžce polkla. A také protáčela oči. Pořád. Opravdu pořád. A když se ji asi po 150té nalila krev do obličeje jen z pohledu na polonahého sexy Darea, měla jsem chuť knihu zaklapnout a s hlasitým křikem ji odhodit pěkně daleko.
Ale aby to nebylo celé tak negativní, konec se vyvedl. I přes všechny výše zmíněné chyby a přes opravdu hodně malou slovní zásobu autorky kniha za přečtení stojí. Jen musíte předem vědět, do čeho jdete. Není to o napětí, není to ani trochu zvrácené a není to ani tak temné. Je to hlavně o vztahu mezi hlavními hrdiny a mezi Callou a jejím bratrem. Kapitoly vyprávěny právě Finnem, jejím dvojčetem byly hodně povedené. A konec vás nejspíš opravdu dostane do kolen.
Takže jestli váháte, jestli to za to stojí - myslím si, že ano. Jednou. Jednou si to přečtete a podruhé už k tomu nemáte nejmenší důvod.
Nevím, co jsem od knihy čekala. Sama autorka slibuje pořádný nářez v podobě temného příběhu, zvrácenosti a hlavně totálně šokujícího odhalení. Recenze, které jsem přečetla, to jen potvrzovaly. A přesně to byl důvod, proč jsem se bála od knihy cokoli očekávat.
Příběh a způsob vyprávění byl slabý průměr. Bylo mi slibováno překvapivé rozuzlení tajemství, proto jsem myslela, že budu celou dobu napjatě číst s nervy na dranc, jelikož tajemství nenávidím. Zpočátku se sem tam mihla věta "Každý má tajemství", která ale jak Callu tak i vás nechá naprosto chladnými. Od strany 250 začnete spolu s Callou zjišťovat, že to tajemství asi bude trochu větší a důležitější, než se zdálo. A na straně 300 už máte celé rozuzlení, které jsem navíc tušila téměř od začátku. (Od strany 35, kde autorka velmi nešikovně popsala jednu situaci, díky které jsem si vše domyslela).
Jeden z hlavních hrdinů Dare je přesně ten prototyp dokonalého hlavního hrdiny. Děsně sexy, svalnatý, potetovaný, má motorku, úžasné kreslí, hraje na klavír, uklízí po sobě a má britský přízvuk. Není té dokonalosti trochu moc? A navíc pokaždé, když nám Calla téměř do detailu popisovala jeho svaly (a kolikrát to udělala snad ani nedokážu spočítat), dělalo se mi hodně špatně.
Bylo jen opravdu málo stránek, kde Calla neměla problémy s polykáním (slin). Dokonce několikrát na jedné stránce měla potřebu nám sdělovat, že těžce polkla. A také protáčela oči. Pořád. Opravdu pořád. A když se ji asi po 150té nalila krev do obličeje jen z pohledu na polonahého sexy Darea, měla jsem chuť knihu zaklapnout a s hlasitým křikem ji odhodit pěkně daleko.
Ale aby to nebylo celé tak negativní, konec se vyvedl. I přes všechny výše zmíněné chyby a přes opravdu hodně malou slovní zásobu autorky kniha za přečtení stojí. Jen musíte předem vědět, do čeho jdete. Není to o napětí, není to ani trochu zvrácené a není to ani tak temné. Je to hlavně o vztahu mezi hlavními hrdiny a mezi Callou a jejím bratrem. Kapitoly vyprávěny právě Finnem, jejím dvojčetem byly hodně povedené. A konec vás nejspíš opravdu dostane do kolen.
Takže jestli váháte, jestli to za to stojí - myslím si, že ano. Jednou. Jednou si to přečtete a podruhé už k tomu nemáte nejmenší důvod.
Komentáře
Okomentovat