Nespasitelní - Michael R. Fletcher (recenze)

Knihu Nespasitelní jsem měla možnost si přečíst v rámci jednorázové spolupráce s nakladatelstvím FANTOM Print . Za poskytnutí knihy jim velice děkuji. Musím přiznat, že kniha mě již na první dobrou zaujala svou obálkou a měla jsem od ní veliká očekávání. A tak jsem se bála, že tato očekávání nebudou naplněna a já budu zklamaná. 

Název: Nespasitelní

Série: Manifest bludu (1.)

Autor: Michael R. Fletcher

Nakladatelství: Fantom Print

Počet stran: 416

Mé hodnocení: 5/5

Styl vyprávění

Styl, jakým je kniha vyprávěna, není vlastně ničím zvláštní. Což ale není vůbec na škodu, spíš naopak. Kdo má rád květnaté popisy a kostrbatá přirovnání, ten příliš uspokojen nebude. Jazyk je v podstatě jednoduchý, autor vypráví přímo, popisy nejsou zbytečně zdlouhavé, je to čtivé a stránky rychle ubíhají pod rukama. Vulgarismy v knihách nevyhledávám, ale tady tomu příběhu sedly jako prdel na hrnec a i styl mluvy a již zmíněné vulgarismy krásně vykreslovaly atmosféru a dodávaly celé knize na autenticitě.

"Sněz něčí vnitřnosti a sníš jeho duši."

Postavy

Už dlouho jsem se nesetkala s tak originálními postavami, pokud vůbec kdy. Hlavní postavy nejsou žádní dokonalí stateční hrdinové. Jsou sprostí, nějaký morální kodex je jim vzdálen tak, jak jen může být, a když dojde do tuhého, jsou schopni zdrhnout a nechat své přátele napospas nepřátelům. Přesto si je oblíbíte a celou dobu tušíte, že je v nich možná přece jenom víc, než se na první pohled zdá. A než možná sami tuší. 

Autor se rozhodl postavy vykreslit na základě duševních nemocí. Takže např. Gefargeisti jsou v podstatě sociopati bez špetky empatie, mezi něž patří i jeden z hlavních hrdinů. Každý Pomatený má tu svou "nemoc", která se pak zhmotňuje ve skutečnost. K tomu později. Jen chci říct, že postavy jsou zkrátka originální, i když jsem se místy trochu pozastavovala nad jejich jednáním. Dobře, tak to místo bylo jen jedno, kdy jsem nechápala, proč se daná postava zachovala tak, jak se zachovala. Ale tento malý zádrhel příběhu vůbec neubral na skvělosti.

"Hraj si s ohněm a shoříš, říkával můj táta. Jo, taťka hořel docela dobře."

Svět

Jak jsem již trochu naznačila v minulém odstavci, svět je vystavěn na tom, že jsou zde Pomatení, čili šílenci, jejichž víra určuje realitu, a Příčetní. Pokud Pomatený věří, že je nejlepším šermířem světa, pak jím skutečně je. Už jen stačí, aby o své víře přesvědčil i ostatní Pomatené. Pokud Pomatený věří, že jeho odraz v zrcadle žije vlastním životem i mimo zrcadlo a může cestovat kamkoli (a to i v čase), pak tomu tak skutečně je. Takovým se říká Zrcadlisté. Teriantrop se zase může proměnit ve zvíře, protože, no...prostě tomu věří. A tak se to i děje. To je docela hustý, ne? Veškerý seznam Pomatených i seznam jmen najdete na konci knihy, takže se vůbec nemusíte bát, že byste se v tom ztráceli. 

Atmosféra světa je velice temná, ponurá. Nenajdete zde žádnou postavu, která by byla jasně vykreslena jako dobrá nebo zlá. Všichni jsou všechno a asi jsem nenarazila na nikoho, kdo by mi v knize vyloženě vadil a nemohla jsem ho vystát. Každý tam zkrátka má to své místo, bez kterého by to nešlo.

"Většina lidí se odváží plout ve vodách šílenství jen v noci, když sní ve svých postelích. Zbabělci. Ponořte se hluboko do své psychopatie. Vypusťte démony svých bludů a vězte, že až vás nakonec pohltí, budete plavat se žraloky."

Negativa

Negativ v knize upřímně moc není. Na první pohled mě zklamaly stránky. Jo, je to hloupost a v průběhu čtení už to bylo úplně jedno a já na to vůbec nemyslela, ale stránky jsou jednoduše příliš tenké, jemné. Mám radši pevnější papír. I když je to pořád lepší, než takový ten čistě bílý, že jo.

Dále bych ocenila mapu světa. Když postavy různě cestovaly, chtěla jsem vědět, kde se asi nachází, jak daleko jsou od kterého místa a jak dlouhá cesta je ještě čeká. Mapa by jistě usnadnila orientaci, a ačkoli to není žádný velký nedostatek, je škoda, že tady tento prvek chybí.

No a poslední věc vlastně ani není negativum, jen bych to ráda zmínila. Když jsem četla, měla jsem pocit, jako by mi něco unikalo. Spoustu věcí jsem nechápala, spousta věcí nebyla vysvětlena. V hlavě mi vznikaly další a další otázky, přesto jsem ale věděla, že to není autorova chyba, mezera v příběhu, ale že to je záměr. Jde vidět, že autor má svět promyšlený do detailu. Některé skutečnosti nám vysvětluje v průběhu vyprávění, některé otázky nechává bez odpovědí. A tak je to asi v pořádku. Někdy nemusíme vědět všechno.

"Nakonec nás opustí všichni."

Shrnutí

Příběh je perfektní, čtivá a hlavně originální fantasy, která za přečtení rozhodně stojí. Má očekávání byla naplněna a já knihu zavírala naprosto uspokojena a s touhou po dalším díle. Jestli máte rádi fantasy a už se vám zajídají všechny víly a Mary Sue hrdinky, pak sáhněte po Nespasitelných. Není to pro všechny a místy musíte mít poměrně silný žaludek, to jo. Ale věřím, že nebudete zklamaní.